Sezóna začíná a já si uvědomil, že jsme loni podcenili potápění. V podstatě jsme byli pod vodou jen jednou. V Poděbradech na písáku (viz foto), hrůza. Podtitulek by mohl znít "potápění v blátě". Existuje i video, ale je natočené ještě v dost primitivním formátu, nevhodném pro tyhle stránky. Hodím ho sem jen pro legraci do galerie, snad to dokreslí atmosféru prvního a zároveň i posledního loňského ponoru. Za celoroční absenci v divingu se opravdu stydím.
Víkend 15. a 16. bych měl být skoro celý doma. Vyfoukneme od láhve cca 200 atmosfér loňského vzduchu, zkontrolujeme hadičky a jiné pryžové součástky a hurá dolů. Vlastně je tu ještě jeden problém, "trochu" jsem přibral a tak musím ještě vyzkoušet velikost neoprenu. Loni to byl opravdu boj! Dva měsíce jsem shazoval nějaké to kilko navíc. Jirka tenhle problém nemá. Jeho váha je už asi patnáct roků konstantní.
Nabízejí se dvě možnosti. Zavolám Jardovi Štěpánovi a zjistím, kam jedou Kolíňáci, nebo vyrazíme sami na Rumchalpu. Přiznám se, že při představě, co všechno se může pokazit, zpuchřet nebo prasknout na výstroji po tak dlouhé době, mám docela husinu.