Pro "účastníky zájezdu" jsem připravil tuhle fotoglaerii také ke stažení. Fotografie jsou připraveny k tisku v rozměrech 10 x 15cm v 300 dpi. Velikost celého archivu rar je cca 51 MB.
Na mapce pobřeží níže je znázorněna naše trasa. Je dlouhá 188 NM.
Sobota (Hramina)
Příjezd do přístavu Marina Hramina nás již v počátku provází "menšími komplikacemi". Jelikož se naše posádka dopravuje na etapy, málokdy se jim dá předejít. Osazenstvo "bratrské" doprovázející lodi inovativně zvolila novou trasu (přes Maďarsko?), která jejich příjezd oddálila o pár hodin. Konečně mám možnost, převléknout se z cestovního a užívat si začínající dovolenou. Sluníčko svítí, moře je teplé a pivo studené. Kdo by chtěl víc.
Večer jsme konečně kompletní a začíná veliká porada nad mapami a Bůh ví čím. "Skippeři" vypadají velice důležitě a po desítkách minut vynáší verdikt. Vyplujeme v neděli ráno. Prý abychom nezvraceli z houpajícího se moře ještě dnes. Já osobně mám pocit, že horší už to být nemůže. Už jen dostat se na loď přes pochybně vyhlížející a vratký můstek, je pro mě nepřekonatelný problém. První seznamovací večer dostáváme potřebné informace o pohybu na lodi a nutných opatřeních. Hlavní heslo zní „ Ve stanici nelze!". Usínám s pocitem, že buď bylo moc alkoholu, nebo mi utíká postel.
Neděle (Brbinj)
Ráno zjišťuju, že ta loď se ještě furt houpe! Pro jistotu hned polykám kinedryl a se zaraženým výrazem šplhám na palubu, kde se už pomalu chystá snídaně. Neurčitý pocit z nestálé půdy pod nohama okamžitě „zmizíkuje“ neopakovatelný pohled na moře pohlazené od sluníčka a usměvavé tváře, natěšené na plavbu.
Za nádherného počasí vyplouváme směr Brbinj, s malou zastávkou v Marině Žut. Máme před druhou lodí malý náskok, který využíváme na kávu a pro začátečníky prvním koupáním mimo přístav. Po odpočinku vyrážíme společně. Celé dopoledne mám neutuchající pocit korku v láhvi, se kterou někdo třese. Reakce na sebe nenechala bohužel dlouho čekat- po obědě. Cpu do sebe další kinedryl s očekáváním, že tenhle už konečně zabere. Neptun se nade mnou smiloval a zbytek dne si můžu užívat výhled na okolní ostrovy a panorama, které dokážou alespoň částečně zachytit fotografie. Asi aby nebyla nuda, zjišťujeme, že v jedné z kajut si zaděláváme na malé brouzdaliště. Do minipokojíčku se hned souká celá mužská populace a postupně, zaliti potem, vynáší jeden kýbl za druhým. To by člověk nevěřil, jakou neplechu udělá jedna malá dírka. Večer kotvíme v kouzelné zátoce, ze které za pomoci našeho Chárona (převozníka) vyrážíme na pevninu. České pivo je samozřejmě nejlepší, ale pro porovnání zkouším i místní a musím uznat, že když je správně vychlazené, je super.
Pondělí (Telašćíca)
Stále mám divný pocit z toho, že zeď mi cestuje i ráno. Dbám na radu zkušenějších a poslušně se, za neodpustitelného nadávání a stěžování si na teplotu vody, sesouvám do pronikavého moře. Je tady něco, co se nehoupe? Preventivně polykám prášek proti nevolnosti a pochutnávám si na báječné snídani. Až s plným a klidným žaludkem si uvědomuju, jak je ta zátoka nádherná. Dle dostupných informací, ohledně počasí, je dnešní cíl plavby Telašćíca. Opět probíhá nezbytná porada nad soupisem černobílých map, které tak trošku připomínají omalovánky. Pojmenování se celkem uchytilo. Hlavně poté, co jsem ho doplnila novým termínem „odhadovátko“. Ne, že by mě nezajímalo, kam míříme, ale upřímně říkám, že ty ostrůvky začínají trošku splývat. Já jsem pro dnešek u vytržení z toho, že mi není špatně a pomalu ale jistě, začínám vychutnávat nádherné vlny a sílu okolního větru. Po otázce „ A nebudeme tu ještě chvilku kroužit?“ jsem se dozvěděla, že jsem marná. Propluli jsme podél M. Proverzou a zjistili plnou obsazenost bojek v zátoce. Perfektní příležitost k vyzkoušení kotvy. Je to malá věda a musím uznat, že realita neodpovídá scénám z filmů, kde vysypou řetěz do vody a konec. Celá akce trvala asi půl hodiny. Hladina jako na jezeře svádí ke koupání a potápění. Nikdo evidentně nemá chuť, kazit naši společnou siestu na palubě návštěvou místní restaurace. Samovolně jsme se shodli na společném večeru na palubě při vínečku a povídání. Dneškem začala ta opravdová dovolená.
Úterý (Kakan)
Od rána se na palubě řeší, jak naložit s informacemi meteorologického rázu. Dopředu říkám, že většině tomu, co jsem vyslechla, nerozumím. Dle plánu vyplouváme směr Kakan, abychom se schovali před nepříznivým počasím. Hrozbou nám je silný vítr "jugo". Plně důvěřuju našim „chlapcům“ a tak si konečně užívám plavbu. Energie v každé příchozí vlně je až zarážející. Pomoc pro začátečníky : „Ta plachetnice se prostě nepřevrátí“. S tím je dobré počítat při každém náklonu. Některým se zdá, že moře "houpá" až příliš, jiní se tetelí blahem. S radostí se řadím do druhé skupiny. Ta první ještě netuší, že se jedná o přípravu na zítřek. Večer opět sleduji pečlivou volbu zátoky a konkrétního místa v ní, aby nám poskytla bezpečné zázemí na noc. S mírnou nervozitou čekáme na "jugo". To nepřichází večer ani později a my můžeme klidně spát skoro celou noc.
Středa (Rogoznica)
V pět ráno mě probudil hukot, hvízdání a až příliš „nepřirozené“ houpání lodi. Celá posádka je na nohou. Hned zpočátku jsem ujištěná, že „jugo“ nás určitě neohrožuje. Ze severu přišla hrozba zvaná "tramontana". Celkem překvapivé, jelikož chráněni jsme byli z jihu a východu, ale se severem nikdo nepočítal. Situaci bych přirovnala k papírovému ubrousku v Letenském tunelu. Zjištění, že se nedá dělat nic jiného než čekat, paradoxně zklidnilo i nervózy. Stavím na kafe, abychom se zahřáli. Celé dopoledne je moře černé a nebe šedivé. Po dvanácté vyrážíme obě lodě společně směr Rogoznica. Moře je ještě „rozfoukané“ a vlny od 2 m do 5 m. Větší adrenalin jsem snad nezažila. Pohled před loď, která se za každou vlnou propadá o pár metrů níž, snad překoná jen pohled za ni- živelná vodní stěna. To, jak se celá loď nakláněla a komunikovala s mořem, je nepopsatelné. Večer vplouváme do mariny Frapa s příjemným městečkem Rogoznica. Všichni shodně využíváme luxusu, který poskytuje. Já osobně doporučuji masážní sprchy a procházku po pobřeží s neodmyslitelnými krámky. U piva si vzájemně vyprávíme zážitky z trochu divoké jízdy. Vede hláška, kdy za kormidlem druhé lodi stál Venda. Kolega mu při kormidlování, kdy svíral plechovku piva a kormidlo do ouška pošeptal, ..."Vendo jeď a neohlížej se". Nejen naše loď měla za zádí vodní stěnu.
Čtvrtek (Trogir a V. Nozdra)
Ráno opět jako z letáku na dovolenou. Naše posádka je plná historických náruživců a tak volíme jinou trasu než druhá loď. Ta míří rovnou na ostrov Kaprije (zátoka V Nozdra). My jsme na cestě do úžasného města Trogir. Po procházce a nutné ochutnávce piva a zmrzliny (Nejedná se o nejchytřejší kombinaci.) jsme opět na cestě zpět podél Rogoznice na Kapriji, kde na nás už čeká druhá posádka. Vítr pomalu opadl a tak kluci nahodili motory a opět přišla na řadu hlavní porada. Všichni schovali hlavy do omalovánek pro námořníky a „odhadovátkem“ štouchali do mapy. Vypadali velice profesionálně. Jako úžasné překvapení nám připravili koupačku uprostřed moře. V takhle hlubokém (103 m)bazénu to byl super zážitek. Asi v tom okamžiku, kdy jsme sledovali delfíny, potýkala se druhá loď s kalamitou. Na palubu jim vystříkl celý holding tank.Zasvěcení vědí, že nic příjemného to opravdu není.
Do Kaprie připlouváme s přesností na minuty. Doprovází nás nádherný západ slunce. Kluky ale pohled na nebe nenadchl tak, jako mě. To jejich mračení nevěstí nic dobrého. Večer vyrážíme do příjemné restaurace Matteo, kde máme rezervovaný stůl. Při cestě zpátky mám pocit, že člun lítá ze strany na stranu.
Pátek (Hramina)
V půl třetí mě budí špatně identifikovatelný zvuk. Přišla nečekaná bouře. Kluci začali běhat jako kobylky a zapnuli přístroje. Dle informací se kotva uvolnila a bouře nás začala vytahovat ze zátoky na moře rychlostí 1,2 KN. Síla větru 35 KN. Rázem jsme cca o 200m jinde a pro přívaly deště není vidět nic. Díky chytrým vymoženostem na palubě nás kluci dostali zpět na původní místo. Při dopíjení nutné kávy je už skoro po bouři. S brbláním, že nemám klid na spánek, zalézám zpět do postýlky a dospávám. Ráno jsme zase na cestě. Plavbu do homeportu Hramina jsme si trošičku protáhli okolo městečka a přístavu Vodice. Okružní plavba nám poskytla i nádherný pohled na ostrovy Zlarin a Tijat. Ve dvě odpoledne máme dotankováno a jsme přivázaní v našem přístavu. Navečer vyrážíme na procházku města, spojenou s výborným vínem a jídlem. Konec dne společně trávíme na palubě a ničíme „tekuté“ přebytky.
Ráno má každý možnost, rozloučit se s lodí i posádkou. Oceňuji příjemnou snídani na konec pobytu.
Osobně jsem nezažila týden, který by ve mě zanechal tolik dojmů a překonaných osobních hranic. Určitě chci jet znovu!
Článek pro vás napsala Elen Haspeklová. Moc a moc děkuji
