Během plavby SLAM Kid Sailing 2011, uplula naše loď 113 NM
Sobota:
Naše posádka (MH1) se do mariny sjížděla celé dopoledne, přebrání lodi proběhlo jako vždy bez sebemenších problémů, loď nám byla předána v perfektním stavu ve tři odpoledne. Večer jsme strávili prohlídkou Hraminy a odpočinkem po cestě.
Neděle:
Včerejší větrný večer vystřídalo ráno jako z prospektu na kýčovitě krásnou dovolenou. V půl deváté opouštíme marinu a nadšení dětské části posádky při odvazování lodě nebere konce. Proplétáme se mezi ostrůvky které jsou obklopené mělčinami na volné moře. Vítr trochu zesiluje, ale na plachtění to není. Jak říká jeden můj kamarád, "špatný vítr není, ...jen špatný jachtař". Plujeme tedy se zapnutými motory na ostrov Žut. Trochu se tím odkláníme od společné trasy, celá skupinová plavba SLAM Kid Sailing 2011 totiž jede na noční kotvení do Telašcice. Jakmile děti vylezou z vody, přidáme se k hlavnímu tahu skupinové plavby. Kamarádi nám budou držet boji na vyvázání lodě, v Teleščici bývá plno. Po krátké návštěvě, kterou nás poctil Tomáš A. a jeho posádka (jednu chviličku to okolo naší lodě vypadalo jako při ztroskotání Titaniku), se celá naše lod vypravila do místní restaurace na večeři a nezbytný západ slunce nad skalami. Slunce vše zabarvilo do ruda, vítr utichl, jen moře se mírně vlní a leskne v záři čevánků. Anetka to okomentovala slovy "A to je jako všechno? Měli jsme zůstat u oslíků".
Pondělí:
Sluníčko některé z nás začalo šimrat pod nosem dřív než ostatní. Rád si na lodi vždy přivstanu. Rána jsou nádherná. Klid a mír všude kolem. Dokud jsou děti ještě v postýlkách, já si vychutnám kávu a cigaretu.
Loď odvazujeme z bojky jako první z naší skupiny, chceme se ve V. Stupici koupat co nejdříve. Když proplouváme okolo filmové pevnosti Mana, děláme malou odbočku a důkldně si vše prohlížíme.
Těsně před vězdem do V. Stupice nás dohnala Bavarie 50, která se pro dnešní den stala vedoucí lodí skupiny. Ta vplouvá do zátoky jako první. Po přivázání všichni skáčeme do chladivých vln. Děti jsou úžasné. Hrají si, i trochu zlobí, ale nic, co by překračovalo přípustnou mez bezpečnosti. Musím podotknout, že za celou plavbu nenastala situace, při které by naše robě udělalo něco, co by ohrozilo jeho bezpečnost. Mám za to, že mají v hlavičkách nějakou signálku co se jim rozbliká, když hrozí nějaké nebezpečí a začnou sekat "latinu".
Na břehu potkáváme své souputníky. Zamíříme tedy do maléí hospůdky na pivo a večeři. Po večerní procházce na starou římskou pevnost se všichni těšíme na náš dočasný domov, ke stolu se zrnkovou kávou a českým pivem.
Úterý:
Martin J. dnes ráno navštívil všechny lodě a vyhlásil malý závod do Rogoznice. Bohužel přestalo foukat a ze závodu se stala skupinová plavba. Na molu jsme jšichni přivázáni vedle sebe. Trochu poklidím loď a půjdu za svou posádkou, která se hned po příjezdu vydala do bazénu.
Večer jdeme do restaurace na bezvadnou večeři.
Již jsem toho prolezl v Chorvatsku hodně, ale takovou ochotu od obsluhy jsem viděl jen málo kde. Malá Anetka si přeje k večeři rybu a tak prstíkem ukázal na platýze (cca 650 kuna). Večer byl standardní "Rogoznicový".
Středa:
Všechny, nebo skoro všechny lodě, jedou zpět na sever s cílem ostrov Kakan, zátoka Podkučina. Tady není o čem psát, ... koupačka, koupačka, a zase koupačka. Vlastně bych málem zapoměl, Zdeněk chytl rybu ale kdyby jednu, chtil jich několik. Tohle je poprvé co jsem viděl na lodi někoho něco ulovit. Děti jako každý večer ulehají do postýlek brzy. Jsou utahané, a tak má dospělá část posádky celý večer na povídání. Ani nezbytná láhev vína nezůstala ušetřena.
Čtvrtek:
Dnes nikam nespěcháme. Ráno jsme podnikli malou výpravu na břeh a odpoledne po vzoru dávných mořeplavců budeme obeplouvat ostrov Kaprie, abychom se na konec ocitli v zátoce M. Nozdra a restauraci Matteo na večeři. Poslední noc na moři má v sobě vždy nádech nostalgie, zítra se přeci vracíme domů.
Pátek:
Nádhera, dnes nám fouká mírná ranní bora 20KN. Loď letí po hladině a mírně se naklání. Je to úžasný pocit. Tenhle "větřík" ale způsobí při tankování i kotvení mnoha posádkám nemalé problémky. Malá Monička vycítila problém a posadila se na nafukovací člun. K tomu všemu si nasadila potápěčské brýle a "šnorchl". Všichni se těší na sprchy a procházku po Hramině. Jako každá má posádka i tahle končí týden v jedné pizzerii na bezva večeři.
A takto hodnotí SLAM Kid Sailing pořadatel YachtMarten:
Vážení kolegové a kamarádi,
Píši trochu opožděný e-mail, který by měl zhodnotit naši společnou akci pro děti. Myslím, že není co komentovat a dodat. Jedním slovem SUPER. Všichni z řad rodičů mohou býti hrdí na své děti(malé námořníky). Opravdu jsem akci bedlivě sledoval z pozice ředitele a pořadatele a musím říci, že jsem nezaznamenal jediné zaskřípání.
Právě děti společně s vámi rodiči, vytvořili zajímavé kouzlo celé plavby a bylo to nádherné a zajímavé pozorovat jejich komunikaci na VHF a vůbec po celý týden. Myslím, že se určitě nikdo nenudil a všichni jsme si to náležitě užili. Budu rád a pevně věřím v to, že se SLAM KID SAIL stane každoroční akcí právě pro děti a bude mít své stálé místo v každoročním nabitém programu naší firmy. Možná dosáhne ohlasu a popularity jako velká dospělá regata SLAM MARTEN CUP.
Ještě jednou děkuji a těším se na další ročník plavby dětí s rodiči na moři. Již dnes vám podle ohlasů a signálů od přihlížejících jachtařů a kolegů mohu říci, že počet lodí na příští rok přesáhne minimálně 10.
Jsem rád za každou plavbu s Vámi
S jachtařským pozdravem Martin Jurečka
Na závěr chci poděkovat všem maminkám, tatínkům a hlavně dětem, díky nim byla plavba plná pohody.
