Tenhle report pro vás napsal PetrVambera. Moc a moc mu děkuji
Je sobota 20. srpna 2011 a do Mariny Hramina na chorvatském ostrově Murter přijíždějí posádky tří lodí. Po dlouhé cestě se všichni u sklenice vody nebo piva připravují na společnou plavbu po chorvatských ostrovech.
Večer odvazujeme loď MH 12 od mola a vyplouváme. Zanedlouho zraky celé posádky směřují k ostrovům zalitým září zapadajícího slunce. Je ticho, slyšíme jen vlny omývající trup lodi, která se zvolna houpá na hladině. Pod noční oblohou posetou hvězdami kotvíme v zátoce Mala Nozdra u ostrova Kaprije.
Nedělní den trávíme koupáním v zátoce Vela Stupica. Se západem slunce se vydáváme daleko od pobřeží a nabíráme kurz na ostrov Biševo. Pozorujeme padající hvězdy, abychom si zkrátili dlouhou plavbu.
Pondělí začíná scénou, kde hlavní roli hraje opět příroda. Všichni vstávají brzo, aby viděli nádherný východ slunce. Následuje trocha odpočinku pro kapitány a jedeme do jeskyně Modra špilja, kde voda díky slunečním paprskům odraženým od dna moře doslova svítí. Někteří prohlídku absolvují i dvakrát. Večerní párty na palubě se protahuje do pozdních nočních hodin. Vodní dýmka, dobré pití, hudba…někteří jdou spát až za úsvitu.
Horký úterní den trávíme koupáním v křišťálově čisté vodě u ostrova Vis, abychom se zchladili před cestou do Hvaru, krásného přístavu s bohatou historií. Následuje večerní procházka městem a nějaký ten drink.
Kolem středečního poledne připlouváme do Mariny Frapa v Rogoznici a celý příběh pomalu přechází do své druhé půle. Večer jdeme za zábavou. Na místní diskotéce dámská část posádky s přehledem zastínila i skupinu dívek připravujících se na soutěž Miss Mediterran. Před spaním si ještě někteří dávají “zdravotní”procházku po přístavu.
Když ve čtvrtek odplouváme z Rogoznice směrem na ostrov Kaprije, ve tvářích některých členů posádky je vidět, že se pomalu blíží konec naší plavby. Romantická večeře na terase restaurace Matteo s výhledem na zátoku plnou kotvících lodí ještě více umocňuje zážitky z plavby.
Pátek je ve znamení návratu do Mariny Hramina, místa, kde se před týdnem celý tento příběh začal psát. Společnost nám dělá hejno krásných delfínů. Z některých členů posádky, kteří v průběhu plavby zkoušeli řídit loď, mohou být nadějní kapitáni. Připlouváme až k večeru, doplňujeme palivo a naposledy přirážíme k molu. Konec se nezadržitelně blíží. Večeře v oblíbené restauraci, pár drinků v baru, procházky po pláži a trocha spánku před dlouhou cestou domů.
Po sobotní snídani, kterou provázejí upřené pohledy zpět na moře, jsme všichni připraveni k odjezdu. Padající závora na výjezdu z parkoviště dělá pomyslnou tečku za tímto příběhem.
Vzhledem k osobním plánům jednotlivých členů posádky se pravděpodobně tato parta skvělých lidí již nikdy v tomto složení na palubě nepotká.
Ze srdce děkuji všem členům posádky, kteří svou přítomností na palubě tento příběh napsali.
„Všechno v nás zanechá nějakou stopu, ale stopa z této plavby je mimořádně hluboká.”
Já bych jen rád dodal po mém nedělním rozhovoru s Petrem, kdy pronesl užasnou větu:
"Každému něco zůstane, nám ty vole jen fotky a video. Kdo to má vydržet"
